Půlnoc v peci

Lenka už téměř dva roky pracovala v noční směně v pekárně U staré vrby, ale ticho v těch hodinách ji pořád překvapovalo. Když přišla v jedenáct, ulice byly prázdné a jediný zvuk vydávaly její klíče v těžkých zadních dveřích. O půlnoci už pece hučely; zapnula je o hodinu dřív, aby první dávky kváskového chleba mohly kynout, zatímco ona míchala sladší těsta. Její kolega Marek se k ní obvykle připojoval v půl jedné. Toho večera jí ale zavolal, že jeho nejmladší dcera onemocněla, takže Lenka připravovala ranní pečivo sama.

Formovala rohlíky rychlými, zkušenými pohyby a vzpomínala, jak neohrabané měla prsty, když začínala. Ve dvě hodiny vsunula první plechy do pecí a nastavila časovač. Zatímco se pekl chleba, utírala mramorové pracovní plochy a všimla si, že předchozí směna nechala na podlaze stopu mouky. V místnosti brzy zavoněla vanilka a teplé máslo. Ve tři zkontrolovala teplotní záznamy, které majitel vyžadoval; všechno bylo v pořádku, což ji uklidnilo, protože minulá kontrola byla přísná. Najednou zazvonil telefon. Volal řidič dodávky a hlásil, že se mu na obchvatu porouchalo auto a bude mít zpoždění nejméně čtyřicet minut. Lenka spočítala, že chleba bude hotový dřív, než přijede, a tak začala balit vychladlé zboží z předchozí noci.

V půl páté už pekárnu zaplavilo zlaté světlo vycházejícího slunce, které pronikalo vysokými okny. Právě dokončovala popisky na posledních krabicích, když vešel Markův náhradník – nový učeň Tomáš s dvěma velkými kelímky kávy. Omluvil se, že přišel brzy, a nabídl, že pomůže naložit dodávku. Lenka se usmála, vděčná, že dlouhá směna končí. Když v šest vyšla do čerstvého ranního vzduchu, uvědomila si, že opět proměnila obyčejné suroviny v řady dokonalých chlebů a pečiva, zatímco zbytek města ještě spal.