Zapomenutý deštník

Minulé úterý odpoledne spěchala Klára v hustém dešti centrem města, když si uvědomila, že si zapomněla svůj červený deštník v autobuse. Koupila ho teprve před dvěma týdny, takže byla na sebe dost naštvaná. Ve stejnou dobu seděl ve stejném autobuse Pavel a jel domů z práce. Všiml si výrazně červeného deštníku na sedadle vedle sebe a přemýšlel, komu asi patří. Protože se k němu nikdo nehlásil, rozhodl se, že ho raději vezme s sebou, než aby ho nechal někomu jinému.

Druhý den ráno odnesl Pavel deštník do ztrát a nálezů na autobusovém nádraží. Úřednice si zapsala popis a slíbila, že zavolá, pokud se majitelka objeví. Mezitím už Klára dvakrát volala dopravnímu podniku a podrobně popsala, co ztratila. Řekla, že deštník má dřevěnou rukojeť s malým kovovým štítkem, na které stojí „Vyrobeno ve Španělsku“. Ve čtvrtek večer jí konečně zavolali z kanceláře.

Když Klára přišla deštník vyzvednout, potkala tam Pavla, který se vrátil zjistit, jestli si ho někdo nevyzvedl. Začali si povídat a Klára mu srdečně poděkovala za jeho poctivost. Pavel se usmál a řekl, že je rád, že deštník našel svou majitelku. Než se rozloučili, nabídla Klára Pavlovi, že mu jako malé poděkování koupí kávu. Pavel souhlasil a domluvili se, že se příští víkend sejdou v kavárně u nádraží. Při výměně telefonních čísel oba cítili, že ztráta deštníku vedla k něčemu příjemnému.