Poslední směna v sadu
B2Když byly poslední bedny naskládány na nákladní auto, srpnové slunce už zapadalo za kopce obklopující Sad u potoka. Lena tam pracovala každé léto od svých šestnácti let, ale dnes to byla její poslední směna. Přijali ji na univerzitu v Brně a věděla, že příští rok už se nevrátí. Majitel pan Novák jí ráno potřásl rukou a řekl, že ji budou postrádat; jeho žena dokonce upekla citronový dort na rozloučenou. Přesto byla atmosféra podivně ztlumená, jako by všichni chápali, že konce se snáze zvládají, když se o nich nemluví.
Lena strávila odpoledne sběrem posledních jablek pozdních odrůd, paže ji bolely z opakovaných pohybů, na které si zvykla během uplynulých osmi týdnů. V půl páté se zastavila a sledovala dvojici vlaštovek, které křižovaly nízko nad řadami stromů. Ten pohled jí připomněl první den, kdy přišla nervózní a nejistá. Tehdy upustila dva plné koše, poškodila ovoce a vysloužila si mírné pokárání od předáka. Teď dokázala naplnit bednu za méně než deset minut bez jediné chyby.
Krátce před pátou se ostatní sezónní dělníci sešli u staré kamenné stodoly. Tomáš, který celé léto řídil traktor, vytáhl láhev domácího moštu, kterou si schovával. Rozdali si plastové kelímky, zatímco světlo zlátnulo. Lena poslouchala, jak si kolegové vyměňují historky z léta: den, kdy prasklo zavlažovací potrubí, odpoledne, kdy se turista pokusil vylézt na nejvyšší strom, a ráno, kdy kroupy ohrožovaly celou úrodu. Uvědomila si, že většinu z nich už asi nikdy neuvidí.
Když byly kelímky prázdné, objevil se pan Novák s citronovým dortem. Poděkoval jim všem za tvrdou práci a řekl, že sad měl štěstí na tak obětavý tým. Lena pocítila náhlé stísnění v krku; nečekala, že se k dočasné práci tak připoutá. Když v šest patnáct pomáhala nakládat poslední bedny na auto, přemýšlela, jestli noví studenti v Brně někdy pochopí, co znamená stát mezi stromy za soumraku s vůní zralého ovoce ve vzduchu.
Později, když jela na kole domů známou cestou, Lena se jednou ohlédla. Světla v sadu se rozsvítila a tiše zářila proti hustnoucímu šeru. Naučila se tam víc, než si uvědomovala: trpělivost, uspokojení z fyzické práce a tichý smutek, který přichází, když něco dobrého dospěje ke svému přirozenému konci. Zítra začne balit na univerzitu, ale dnes večer jí chuť toho citronového dortu a vzpomínka na sdílený mošt zůstaly na celou cestu domů.