Říct, co budu v tu dobu dělat

V B1 #5 měla budoucnost pět tvarů a každý odpovídal na otázku „co se stane?“. Někdy je ale potřeba něco jiného: ne co se stane, ale co bude probíhat v určitou chvíli. „Zítra v deset budu letět nad mořem.“ Na to má angličtina Future Continuous – budoucí čas průběhový. Je to dvojník Past Continuous (A2 #2): tam je pozadí v minulosti (At ten I was flying), tady – pozadí v budoucnosti (At ten I'll be flying).

Tvar: will be + sloveso s -ing. will a be jsou stejné pro všechny osoby, mění se jen významové sloveso.

V krátké odpovědi se be ani -ing neopakují: jen will nebo won't. Příslovce probably, still, definitely stojí mezi will a be: I'll probably be working late. V záporu jde probably dopředu, před won't: I probably won't be working on Friday.

Kdy se používá.

První případ – děj, který probíhá v určitou chvíli v budoucnosti. Ta chvíle bývá řečena přímo: at ten tomorrow, this time tomorrow („zítra v tuto dobu“), this time next week, all day on Saturday. Don't call at six — I'll be driving. Telefonát padne doprostřed cesty: budu zrovna za volantem. Děj může zabrat i celý úsek: I'll be working all day on Saturday – celá sobota padne na práci.

Druhý – zdvořilá otázka na plány: Will you be using the printer this afternoon? Ptáme se, jak bude vypadat den druhého, a netlačíme na něj. Will you use the printer? zní jako otázka na rozhodnutí a snadno se dá slyšet jako prosba, nebo dokonce výčitka. Proto se v práci, v hotelu nebo v obchodě na plány ptá průběhovým tvarem: Will you be paying by card? Proč je průběhový tvar zdvořilejší? Neptá se „co se rozhodnete udělat?“, ale „co se u vás bude dít?“. Druhý kvůli vám nemusí nic rozhodovat: jen vypráví o svém dni. A vy, když jeho plány znáte, můžete poprosit, jestli mu to nevadí: Will you be using the car tonight? If not, could I borrow it?

Stejný odstín má zápor. I won't come to the meeting – „nepřijdu“, zní to jako odmítnutí: nechci. I won't be coming to the meeting – klidné sdělení: tak se to prostě sešlo.

Srovnejte s prostým will. Rozdíl je stejný jako mezi Past Simple a Past Continuous:

A s Present Continuous. I'm meeting Anna at six – domluva (B1 #5): schůzka je domluvená. At half past six I'll be sitting in a café with Anna – obrázek té chvíle: co budu dělat. Často stojí vedle sebe: nejdřív plán, pak obrázek.

Stavová slovesa (B1 #4) se do průběhové budoucnosti nedávají. S know, like, want, have ve významu „mít“ – prosté will: This time next year I'll know much more.

Další příklady:

Takhle se neříká. ✗ Will you be come tomorrow? → ✓ Will you be coming tomorrow? Po be je potřeba sloveso s -ing, ne infinitiv.

Vyzkoušejte se. Jak říct „zítra v devět budu jet do práce“? Čím se liší I won't come a I won't be coming? Proč se nedá říct I'll be knowing the results tomorrow?