Japonština — bezplatný převod textu na řeč a opravdová výslovnost rodilých mluvčích

Japonské zvuky chybějící v češtině

Slova, která Čechy často spletou

• 風呂 Písmena „fu“ se čtou jako [ɸɯ], ne jako české [fu].
• 子供 „ko“ se čte krátce, „domo“ má slabiku „do“ s neznělým [d].
• 大人 Přestože se píše „dai jin“, čte se jako „otona“ s prodlouženým [o].
• 一人 „hito“ se čte [çi̥to], „ri“ je jednorázové [ɾ].
• 二人 „futa“ začíná bilabiálním [ɸ], nikoliv [fu].
• 三人 „san“ je běžné, ale „nin“ má silnější [n̥].
• 四人 „yo“ se čte [jo], „nin“ opět s téměř neznělým [n].
• 五人 „go“ je [ɡo], „nin“ se čte téměř bez hlasu.
• 六人 „roku“ má [ɾ] a „nin“ je téměř neznělé.
• 七人 „shichi“ obsahuje [ç], „nin“ je slabé.
• 八人 „hachi“ začíná [ha], nikoliv [xa], „nin“ je neznělé.
• 九人 „kyuu“ má dlouhé [ɯː], „nin“ je slabé.

Rozlište tyto dvojice

• おばさん / おばあさん Krátké [a] proti dlouhému [aː]; Čechům obě znějí stejně krátce.
• きて / きって Jednoduché [t] proti zdvojenému [tt]; zdvojení se v češtině neudržuje.
• びょういん / びよういん Dlouhé [joː] proti dvěma slabikám [jo.u]; Čech slučuje obě do jedné.
• かこ / かご Neznělé [k] proti znělému [ɡ]; čeština obě slyší podobně.
• さる / ざる Neznělé [s] proti znělému [z]; v češtině se snadno zaměňují.