Udržet rozhovor a doptat se

Živý rozhovor drží pohromadě krátké repliky: „fakt?“, „vážně?“, „já taky“, „že jo?“. Češtině na ně stačí pár neměnných slov. Angličtina je staví z jednoho materiálu – z pomocného slovesa věty, na kterou odpovídáte. Opakuje se jako ozvěna: v dovětku otázky, ve zpětné otázce, v „já taky“. Proto je první krok vždycky stejný: najít to sloveso.

Kde vzít pomocné sloveso. Je-li ve větě be, have (v předpřítomném čase), can, will nebo jiné modální sloveso, ozvěnou je ono. Pokud ne – v Present Simple a Past Simple –, jeho roli přebírá do, does nebo did, stejně jako v obyčejné otázce.

Tázací dovětek. Oznamovací věta, čárka a krátká otázka – „…, že?“, „…, ne?“. Dovětek má opačné znaménko než věta: po kladné větě je záporný, po záporné kladný. V dovětku je jen pomocné sloveso a zájmeno.

Zvláštní případy. K I am patří dovětek aren't I: I'm late, aren't I? Slova never, hardly, nobody už jsou záporná (B1 #12), a proto je dovětek po nich kladný: You've never been to Wales, have you? Po Let's… je dovětek shall we: Let's have a break, shall we?

Intonace rozhoduje, jestli se ptáte. Hlas na dovětku klesá ↘ – jste si jistí a čekáte souhlas: Lovely day, isn't it? Takhle se nejčastěji začíná rozhovor s cizím člověkem. Hlas stoupá ↗ – opravdu nevíte a ptáte se: You're from Leeds, aren't you? – „…nebo se pletu?“.

Krátká odpověď. Na dovětek a na každou otázku „ano, nebo ne“ se odpovídá stejnou ozvěnou: — You're from Leeds, aren't you? — Yes, I am. / No, I'm not. I'm from York. Holé Yes nebo No zní stroze.

Zpětná otázka – „Fakt? Vážně?“. Pomocné sloveso a zájmeno se stejným znaménkem, jaké měl mluvčí, a stoupavá intonace. Tak se dává najevo zájem nebo překvapení a žádá se, ať druhý vypráví dál:

Chcete-li upřesnit detail, který jste nezaslechli, vložte do obyčejné otázky did you say: Sorry, where did you say she works? – „Promiňte, kde jste říkal, že pracuje?“. Nebo jednodušeji: Sorry, what did you say?, Sorry, could you say that again?

So do I a Neither do I – „já taky“ a „já taky ne“. So + pomocné sloveso + podmět – souhlas s kladnou větou. Neither + pomocné sloveso + podmět – souhlas se zápornou větou. Slovosled je obrácený, jako v otázce.

Sloveso se bere z repliky druhého – totéž a ve stejném čase. Po Neither je kladné: zápor už je obsažen v neither, stejně jako v neither … nor (B1 #6). Nor do I znamená totéž co Neither do I a v britské angličtině zní velmi často. Podmětem může být kdokoli: — Anna likes jazz. — So does her husband.

V hovoru je to jednodušší: Me too místo So do I a Me neither místo Neither do I. Tyto tvary se nemění, ale znějí ledabyleji; v psaném textu a v oficiální řeči je potřeba plný tvar.

Nesouhlasit – tatáž ozvěna, bez so a neither, s přízvukem na zájmenu: — I love winter. — Oh, I don't. — I can't stand jazz. — Really? I can. — I've never been to Paris. — I have.

Záporná otázka vyjadřuje překvapení nebo očekávání souhlasu: Isn't it beautiful? – „Není to krásné?“; Didn't you get my message? – „Tys nedostal moji zprávu?“; Haven't we met before? – „Neviděli jsme se už někdy?“.

Odpovídá se podle skutečnosti, ne podle tvaru otázky. Zprávu jste dostali – Yes, I did. Nedostali – No, I didn't. Stejně se odpovídá na dovětek po záporu: — You didn't call him, did you? — No, I didn't. (nevolal). Yes jde vždy s kladným slovesem, No se záporným.

Srovnejte:

Takhle se neříká. ✗ I'm late, amn't I? → ✓ I'm late, aren't I? Tvar amn't ve spisovné angličtině není.

Vyzkoušejte se. Jaký dovětek má She's never been here? Jak souhlasit s I can't sleep in hot weather? E-mail jste dostali; co odpovíte na Didn't you get my email?