Mluvit o obecném a o konkrétním

Členy jste potkávali od prvních lekcí: a a an (A1 #2), a a the (A1 #14), člen u názvů a go to school (A2 #16). Pokaždé po kouscích. Tady se skládají do systému, který rozhodne skoro každý případ.

Čeština členy nemá, a tak se zdá, že jsou jen pro ozdobu. Není to tak: a car a the car jsou dvě různá sdělení. První – „nějaké auto, o kterém jste ještě neslyšeli“, druhé – „to auto, víte které“.

Tři otázky – postupně.

Když posluchač ví, o kterou jde. Věc už byla zmíněna: I bought a jacket and a scarf. The jacket is blue. V dané situaci je jen jedna: Could you close the door?, the kitchen (v tomhle bytě), the station (v tomhle městě). Je jen jedna pro všechny: the sun, the sea, the government. Upřesňují ji slova za ní: the man in the grey coat, the book I'm reading, the history of Wales.

Když a nebo an. Věc se jmenuje poprvé: There's a new café in our street. Je to jedna z mnoha: She works in a bank. Je to povolání nebo popis: She's a nurse. It's a lovely day. What a surprise! A ve významu „za, do“: twice a week, £12 an hour.

Obecné proti konkrétnímu – hlavní dvojice lekce. Česky jsou „knihy“ v „knihy jsou drahé“ i v „knihy na mém stole jsou z knihovny“ stejné slovo. V angličtině jde o dva různé případy. O věci obecně, o celé třídě věcí, se mluví bez členu – v množném čísle nebo s nepočitatelným slovem. O konkrétních věcech – s the.

Přídavné jméno věc konkrétní nedělá: modern art, British history, fresh bread – pořád obecné, bez členu. Kdežto upřesnění za slovem – s of, s in, vedlejší věta – ji skoro vždycky konkrétní udělá: the art of the Renaissance, the bread you bought. Ale life in London, life in a big city je život tam obecně, proto pořád bez členu.

Bez členu ze zvyku.

Vždycky s the. Třetí stupeň a řadové číslovky: the best film, the first time. Slova the same, the only. Hudební nástroje: play the piano – ale sporty bez členu: play football. Obvyklá místa zábavy: go to the cinema, go to the theatre, listen to the radio – ale watch TV. Části dne: in the morning, in the evening – ale at night. Národ jako celek: the British, the Romans.

another, the other, others – tentýž systém. Česká slova „jiný“, „další“, „ještě jeden“, „ostatní“ se v angličtině rozpadají do několika tvarů. Vybírat mezi nimi pomáhají tytéž tři otázky jako u členu: člen v těch slovech buď už je, nebo chybí ze stejných důvodů.

another je an + other, proto se píše dohromady a jako a znamená „jeden z mnoha, kterýkoli“. S množným číslem nestojí; výjimka je s číslovkou: another two days – „ještě dva dny“. the other funguje jako the: posluchač ví, o který jde, protože zbyl jen ten jeden (nebo jen ti). other bez členu před množným číslem je jako obecný pojem bez členu: „jiní obecně“, na tom, kteří přesně, nezáleží. others a the others znamenají totéž, ale stojí místo podstatného jména: koncovku -s dostane jen slovo, které stojí samo. Proto other people, nebo jen others, ale ne others people. A the another neexistuje: člen už v another je. each other – „navzájem, jeden druhého“ (A2 #24) – je samostatné spojení.

Srovnejte:

Jak překládat. Česká slova člen často napoví. „Ten“, „ten samý“, „ten, o kterém byla řeč“ – to je the. „Jeden“, „nějaký“, „jakýsi“, „jeden z“ – to je a. Když nejde podle smyslu dosadit ani jedno, ani druhé, a mluví se o věcech obecně – člen není. A pamatujte: my, your, this, that, Tom's zabírají místo členu, a proto s ním nestojí – my car, ne the my car.

Takhle se neříká. ✗ What nice surprise! → ✓ What a nice surprise! Po What s počitatelným slovem v jednotném čísle je potřeba a.

Vyzkoušejte se. Jak říct „Mám rád psy“ a „Psi v naší ulici štěkají celou noc“? Je potřeba člen v ___ British history? Jak říct „Mám dvě auta: jedno je modré, druhé červené“?